[ Pobierz całość w formacie PDF ]
na rm, aept mu: Maminka pee s babikou kole, ztra
bude tvj svtek. - No poikej, petrhnou j chlapci slovo;
ty dostanea, povdt to, - a b~ ~alovat mamince. Adelka
zerven, zara~ena sed na otcovu loktu, a~ konen se pust
do ple. No nepla, chlchol ji otec; v~dye j to vm, ~e je
mj svtek a ~e pee matka kole. - Adelka si ute rukv-
kem slze, dv se ale se strachem na matku, kterou chlapci
vedou. Ne~ ono se to vaecko vyrovn a chlapci dovd se, ~e
Adelka nieho nevyzradila. To tajemstv ale vaecky ti tak tla-
, ~e otec slyae nesm slyaet a vid nesm vidt. Barunka mus
pi veei ustavin na n mrkat a atochat je, aby se dokonce
neprozradil, a Btka se jim potom posmv, ~e jsou slepi
trepky .
Konen je vae udlno, pichystno, i vn peiva se ro-
zeala; slu~ky ulehly, jen babika jeat klapk ztichounka
po staven. Zavr koky, zalv jiskry v kamnech, a rozpome-
nouc se, ~e se topilo tak v peci na strni, ~e by tam byla
mohla njak jiskika zstat, nev ani sv opatrnosti a jde
se radji jeat podvat.
Sultn a Tyrl sed na lvce; kdy~ vid babiku, jaksi podive-
ni se na ni podvaj; v tu dobu ona nebv venku, ale kdy~ je
pohlad po hlav, zanou se lichotiv okolo n tt. No, u~ jste
zase hali na myai, vy hastrmani? To je vm dovoleno, jen
se mi do chlvku nedobvejte, povd jim, jdouc na str. Psi
v parch za n Oteve pec, opatrn aeour pohrabem
v popelu, a nevidouc ani jiskry, zave pec a jde nazpt. U lvky
stoj dub; v rozlo~ench jeho ratolestech sed v lt drbe~.
Babika se podvala nahoru, zaslechla v ratolestech po-
vzdech, tichounk aepotn a tpn. ,,O nem se jim zd,
povdala si a ala dl. - Co ji opt u zahrdky zastavilo? Na-
slouch lbeznmu klokotn dvou slavk v zahradnm kov?
i nesouvisl psni Viktorin, kter smutn od splavu zazn-
v? i se babika zahledla na str, kde tolik svatojnskch
muaek, tch ~ivch hvzdiek, se kmit? - Pod strn nad lou-
kou vzna se lehk oblky v ustavinm kolotn. To nejsou
mlhy, povd si lid, a snad babika tak v, ~e v tch pr-
zranch, stbroaedch zvojch zahaleny jsou lesn ~enky,
a dv se na jejich div tanec pi svitu msce? - Ne, ani tak,
ani tak; babika dv se na louku, kter vede ke mlnu. Tam
od hospody pes potok vbhla na louku postava ~ensk, za-
halen v blou plachetku. Tiae stoj, naslouch jako srna, kdy~
ze zkrytu lesnho vybhne na airou pl, by se popsala. Nic
neslya ne~ thl zvuky slavka, ternn hrkotn mlnu a aevelen
vln pod temnmi olaemi. Oto bl aat okolo prav ruky a trh
j kvt, kvt devatero, ka~d jin. Majc kytici hotovu, shbne
se jeat, umyje se erstvou rosou, a neohl~ejc se vlevo ani
vpravo, spch nazpt k hospod. Kristla je to! Bude dlat
svatojnsk vneek; myslila jsem si, ~e m toho hocha rda,
povdala si babika, nespouatjc z dvete oi. Ji~ ji nevid-
la, a jeat stla v zamyalen! Duae jej kochala se ve vzpo-
mnkch! Vidla ped sebou louku, vidla pohorskou vesni-
ku, nad sebou zc msc a hvzdy - byl to ten sam msc
i hvzdy, vn krsn, nestrnouc -, ale ona byla tenkrte
mlad, sv~ holina, kdy~ v svatojnsk noci na osudn v-
neek devatero kvt trhala. Jako by to bylo prv bylo, tak
ctila babika strach, kter mla, aby j nikdo v cestu nepiael
a kouzlo nepekazil. Vid se v komrce sv, vid na l~ku ty
kvtovan poduaky, pod n~ uvit vneek klade.
Vzpomn, jak vroucn se modlila, aby j dal Pnbh sen,
v nm~ by se j zjevil ten, jeho~ si duae jej byla oblbila. Dv-
ra, kterou na osudn vneek kladla, nezklamala ji; vidla
ve snu mu~e vysokho vzrstu, jasnho, upmnho vzhledu -
toho, jemu~ rovnho pro ni ve svt nebylo. Usmv se babika
t dtinsk chtivosti, s jakou ped slunce vchodem
do zahrady pospchala k jabloni, by nazptek pes jablo v-
neek pehodila a jeat se dovdla, zdali Jiho svho brzy
aneb dlouho neuvid. Pamatuje se, jak ji vychzejc slunce
plac dostihlo v zahrad, plac proto, Ze vneek daleko
pes jablo peltl a tudy nebyla ka, ~e se s Jim brzy shle-
d. - V zamyalen stoj babika dlouhou chvli, mimovolne ruce
sepne, mrn jej, dvrn zrak obrt se vzhru k zcm hvz-
dm a z st vyplyne tich otzka: Kdy se asi, Ji, shled-
me? - Tu pevje vetk lehounce bledou tv staenky, jako
by ji lbal duch zvnlho. Staenka se zachvje, udl k~
[ Pobierz całość w formacie PDF ]